Trendem posledních let je návrat zeleně do měst, která trpí vysokou mírou zastavění, a tím i nedostatkem zelených ploch a zeleně obecně. Zelené střechy pomáhají tento problém řešit.
Vegetační střechy jsou funkčním řešením, které v České republice odborníci umí nejen vyprojektovat, ale i kvalitně zrealizovat a o střechy zodpovědně pečovat. I zde však platí zásada: Dvakrát měř a jednou řež. Když začne po dešti zatékat do obýváku, je pozdě se ptát: Kde je chyba. Jakých se můžeme dopustit chyb? Například můžeme použít špatné filtrační textilie nebo nevhodné substráty. Chyb však může nastat mnohem více.
Na rozdíl od rostlin nedokážou betonové, asfaltové a zejména tmavé plochy sluneční záření upotřebit jinak, než tepelnou energii absorbovat. Města se tak stávají akumulátory tepelné energie. Rozdíl teploty ve města a ve volné krajině pak činí pět až deset stupňů Celsia. Teplota zelené střechy je naopak v letních měsících až o 40 °C nižší než u klasické krytiny nebo hydroizolace. Z dalších vlastností jmenujme schopnost pohlcovat prachové částice, zadržovat dešťovou vodu, snižovat koncentraci přízemního ozonu, pohlcovat hluk ve městech nebo pohled na zelenou střechu, který zlepšuje soustředění a psychický stav člověka.
Zavlažování
Nové systémy zelených střech řeší jejich největší slabinu – zavlažování. Mohou se na nich vybudovat i jezírka obdobná vodním plochám v terénu. Střechy s přírodním porostem se budují od nepaměti. Jak se však moderní města rozrůstají, zažívá tento koncept svoji renesanci. K postupnému využití potenciálu zelených střech přispívají především nové materiály. Příkladem je zapojení minerální vlny či dalších vhodných materiálů.
Jezírko ve střešní zahradě je vhodné pro novostavby. Střecha s jezírkem vyžaduje pravidelnou údržbu (Zdroj: ISOVER)
Zelená kontra hnědá
Odborníci vidí v zelených střechách budoucnost měst. Materiály, které vyvíjíme, vyvažují nedostatky dosavadních způsobů a posouvají tak celý koncept zelených střech na novou úroveň. Hlavní výhodou nového způsobu je především překonání problémů s údržbou, které od instalace zelené střechy často odrazují. Materiál ze speciální hydrofilní minerální vlny dokáže více vody zadržet, a tím vegetace vystačí s méně častějším zavlažováním. To pomáhá řešit častý problém, kdy zelená střecha je opravdu zelená jen do letních veder a následně se stává střechou hnědou.
Na retenci stejného množství vody je potřeba mnohem tenčí a lehčí vrstva souvrství, což snižuje nároky na statiku a činí celý systém ekonomičtější. K ozelenění střešních ploch se využívá jednak extenzivní systém, jenž je vhodný pro většinu plochých i šikmých střech. Má nízkou tloušťku vegetačního souvrství přibližně 8-10 centimetrů a jeho výhodou je nízká hmotnost, snadná instalace a nenáročná údržba. Zatímco extenzivní způsob umožní osázení střech suchomilnými rostlinami (netřesky, rozchodníky...), intenzivní způsob umožňuje mít na střeše pestřejší skladbu rostlin, trávník, keře, nebo dokonce i stromy. Co se týká údržby i využití, lze intenzivní systém přirovnat k běžné zahradě.
Zelené střechy jsou nejen esteticky zajímavé, ale zejména nesou zajímavé funkční výhody. Mezi ně patří zamezení přehřívání budov v letních měsících, čímž výrazně snižují spotřebu energie na chlazení. Zelená střecha mívá totiž v létě o 40 °C nižší teplotu než běžná střecha. Střechy, které používají jako částečnou náhradu substrátu minerální vlnu, navíc fungují jako efektivní dodatečná tepelně-ochranná vrstva i v zimě. Kromě toho přispívají k výrazně lepšímu hospodaření s dešťovou vodou. Rostliny produkují kyslík a zadržují vlhkost, čímž snižují efekt zvaný Urban Heat Island (městský tepelný ostrov), kdy se v městských zástavbách akumuluje příliš mnoho tepla.
Výživu ve střešních systémech dodáváme většinou ve formě tablet s pomalým uvolňováním živin (Zdroj: Depositphotos)
Střešní oázy v betonové poušti
V hustě zastavěných velkoměstech jsou plochy zeleně a vodních prvků vzácné, protože ceny pozemků se šplhají do astronomické výše. Tyto negativní dopady lze zmírnit i tak, že se na střechách vybudují malé vodní plochy a jezírka. Slouží jako vítaný estetický a uvolňující prvek vedle květinových záhonů, posezení a teras. Oblast využití není omezena pouze na intenzívní zelené střechy. Také u extenzívního ozelenění se často setkáváme s jednoduchými vodními plochami, které přispívají k rozmanitosti ztvárnění.
Na střechách se vyskytují různé formy vodních ploch, od jednoduchých napajedel pro ptáky až po biologická čisticí jezírka s vodními rostlinami. Vodní plochy na střechách mohou plnit funkce architektonického prvku ke zvýšení estetické hodnoty a ekologického přínosu, rozšíření životního prostoru pro faunu a člověka, zadržování srážkové vody, a vypařování a chladivého efektu.
Jednoduché vodní plochy s výškou hladiny přibližně od pěti do dvaceti centimetrů se zakládají především na extenzívních zelených střechách pro zvýšení jejich rozmanitosti a ekologické hodnoty, anebo umocnění estetického dojmu u pohledových střešních ploch. Přestože takové vodní plochy mohou při dlouhodobém suchu vyschnout, bývá zpravidla k dispozici voda pro hmyz i ptáky alespoň po určitou dobu a při příznivých klimatických poměrech se zde mohou některé druhy i rozmnožovat.
Nové systémy zelených střech řeší jejich největší slabinu – zavlažování (Zdroj: Depositphotos)
Zakládání a konstrukce takovýchto „mini jezírek“ je vcelku jednoduchá; protože tloušťka okolního souvrství může činit třeba jen deset centimetrů, je na ochranné a separační geotextilii, která chrání kořeno-vzdornou hydroizolaci střechy, nutné vytvořit a zafixovat okraje budoucího jezírka. Zakřivené okraje lze vytvarovat například z ohebné drenážní hadice, přes niž se položí fólie, kterou je vyložena vnitřní plocha. Zvýšené okraje vytvořené drenážní hadicí vytvoří, spolu s vodotěsnou fólií odolnou proti UV záření, ohraničenou vodní plochu.
Realizace obdobných prvků výrazněji nezatěžuje konstrukci střechy. Na jezírkovou fólii se pokládá ochranná geotextilie a tenká vrstva hydrofilní vlny překrytá oblázky tvořící dno. Při malé hloubce nelze použít typické vodní rostliny, ale vysadit vodomilné rostliny vyskytující se na okrajích rybníků a jezer, jako například ostřice, blatouchy, žabník jitrocelový nebo mátu vodní. Voda je doplňována při deštích. v déletrvajícím suchu se ztrácí viditelná hladina a voda zůstává dostupná v hydrofilní vlně, odkud jí drobní živočichové odebírají.
Na intenzivních zelených střechách je díky vyššímu vegetačnímu souvrství 30 - 50 centimetrů možné vytvořit i hlubší jezírka. Konstrukce je v zásadě stejná - okraje a vnitřek opět vytvoříme pomocí jezírkové fólie. Obvod jezírka je zpravidla vytvořen například z monolitického betonu, cementotřískových nebo betonových obrubníků ve tvaru L. Jezírková fólie bývá vytažena přes okraj a tam případně zajištěna. U hlubších a větších jezírek na intenzivních zelených střechách se zřizují pobřežní a okrajové zóny, stejně jako u zahradních jezírek na terénu.
Po osázení rostlinami, které jsou vhodné pro příslušné stanoviště, už není rozdílu mezi střešním a zahradním jezírkem. Ve vodě se houpou lekníny, pod nimi se prohánějí zlaté rybky a terasa v bezprostřední blízkosti láká k posezení. Na střeše je důležité chránit vodní plochu před přehříváním pomocí vhodného zastínění, a také dbát na pohyb a okysličování vody.
Realizace obdobných prvků výrazněji nezatěžuje konstrukci střechy (Zdroj: Depositphotos)
Vhodné řešení
Pro systémy plochých i šikmých vegetačních střech jsou nyní k dispozici i produkty Saint-Gobain z hydrofilní minerální vlny. Tyto desky jsou velice lehké a vzdušné. Fungují jako částečná náhrada substrátu, vylehčují konstrukci střechy a rostlinám se v nich daří. Jejich hydrofilní vláknitá struktura umožňuje udržení vody několik týdnů, a zároveň dokáže přebytečnou vodu odvádět, aby se rostliny neudusily, nebo neodplavily při přívalových deštích.
Jaké jsou výhody desek oproti zemině? Výrazně menší přitížení střechy, lepší drenážní kapacita a výrazně větší vodní propustnost, obrovská pórovitost – více vzduchu pro kořeny, schopnost udržet více vody po delší čas, neutrální pH a výrazné snížení tepelných ztrát.
Desky jsou na rozdíl od pěstební zeminy bez organické složky, bez humusu, který dává výživu Rostlinám. Proto je nutné desky kombinovat se substrátem, který humusové složky v sobě obsahuje. Pro lepší kondici rostlin lze vegetační souvrství přihnojovat. Volba se odvíjí od rostlin a jejich stanoviště. Například, extenzivní vegetační přihnojujeme vždy na jaře po dobu prvních 5 let, pak můžeme zmírnit. Používají se především hnojiva s postupným uvolňováním živin.
Zelené střechy jsou nejen esteticky zajímavé, ale zejména nesou zajímavé funkční výhody (Zdroj: ISOVER)
Izolace bez chyb
Podívejte se na celý díl seriálu Izoalční inspektoři ISOVER o vegetačních střechách. Další informace najdete v prospektu ISOVER – Vegetační střechy, v montážním videonávodu nebo můžete využít bezplatnou poradenskou linku 800 476 837 (800 ISOVER) či technickedotazy@isover.cz, kde vám technici poradí nejen jak na vegetační střechu, ale zodpoví i na další dotazy k zateplování domů. A pokud chcete, aby vše dobře dopadlo, vyberte si svého řemeslníka z nabídky osvědčených profesionálních firem na nejremeslnici.cz.
