reklama

Poraďte si s hydroizolací svého domu

Pokud už jste někdy přemýšleli o tom, jak to udělat, aby do novostavby rodinného domu nezatékalo, nabízíme vám v tomto článku odpověď. Řešením je hydroizolace, speciální neprodyšná vrstva materiálu, která brání průniku vlhkosti a vody.

Natírání hydroizolací
i (Zdroj: Depositphotos)
Hydroizolace spolehlivě zabrání průniku vody a vlhkosti do domu. Její aplikaci zvládne každý zkušenější kutil (Zdroj: Depositphotos)

Jaké všechny materiály lze na hydroizolaci využít a jak obranu proti vlhkosti na dům správně aplikovat? Poradíme vám... ale nebojte, není to taková věda, jak se na první pohled může zdát.

Kam vlastně hydroizolace patří?

K odpovědi na otázku, kde konkrétně se při stavbě rodinného domu hydroizolace aplikuje, postačí logická dedukce. Izolační vrstva by měla přijít na každé místo, kde by se mohla kumulovat voda a hrozilo její prosáknutí do zdiva domu. Proto se hydroizolace nejčastěji využívá k oddělení základů nebo podzemní části domů od okolního terénu, také na vodorovné venkovní plochy domů, kde by se mohla usazovat dešťovka, například na vodorovné střechy, terasy a balkony. Své místo má hydroizolace také v interiérech domu. Nejčastěji se s ní můžeme setkat v koupelně, kde je vlhkost v domě nejvyšší.

Natírání, oranžová
i (Zdroj: Depositphotos)
Hydroizolace má své využití také v interiérech, nejčastěji v koupelnách (Zdroj: Depositphotos)

Výběr materiálů je široký

Když už víte, kde všude chcete hydroizolaci na váš rodinný dům aplikovat, přichází na řadu výběr správného materiálu a značky. Nejsnadnější cestou ke správnému druhu hydroizolace je porada s odborníky. Sdělte jim své konkrétní plány, oni vám na oplátku doporučí ten nejvhodnější druh izolace. Na výběr je ze tří hlavních skupin. Do první řadíme izolace asfaltové a dehtové, do druhé izolace z plastu a pryže a do třetí pak jílové hmoty, sklo nebo kovy. Je logické, že každý z těchto materiálů má svá specifika a všechna je vyjmenovat by zabralo spíše knihu než článek. I proto v tomto ohledu znovu doporučujeme poradu se zkušenějšími kolegy kutily nebo odborníky ve stavebnictví.

Nejoblíbenější jsou hydroizolační nátěry

Mezi nejvyužívanější druhy hydroizolace patří v současnosti hydroizolační nátěry, a to díky nízké ceně, snadné aplikaci i vysoké účinnosti. Jedná se jednak o polymerové hydroizolační nátěry a jednak o stěrky z asfaltu často navíc s příměsí kaučuku. Oba druhy nátěrů se hodí jak na základy domů, tak na terasy a balkony. Aplikují se na suchý pevný podklad, například beton, a po zaschnutí vytvoří neprodyšnou a elastickou voděodolnou vrstvu. Na ní poté přijdou keramické obklady nebo třeba zámková dlažba. Třetí častou využívanou možností jsou ještě asfaltové pásy, které se aplikují za pomocí hořáku. Ten roztaví spodní vrstvu pásu, která následně pevně přilne k podkladu. Spíše než u základu rodinných domů se ale tyto pásy používají spíše u průmyslových staveb nebo na již zmíněných rovných střechách.

Izolace, plamen
i (Zdroj: Depositphotos)
Jednou z alternativ k hydroizolačním nátěrům jsou asfaltové pásy, které se aplikují pomocí hořáku (Zdroj: Depositphotos)

Vyschlý podklad znamená dobrý podklad

Kdy a jak se pustit do aplikace hydroizolace, aby všechno dopadlo tak jak má? Izolační vrstva proti vodě a vlhkosti se aplikuje na pevný podklad předtím, než na něj přijde finální vrstva materiálu – například dlažba nebo obklady. Nejdůležitějším pravidlem je, aby byl podklad pro hydroizolaci v době nátěru zcela suchý. Vyschnutí materiálu může například u betonu trvat až tři týdny. To je sice opravdu dlouhá doba, ale v tomto případě neexistují žádné zkratky. Pokud byste hydroizolaci nanesli na beton, který ještě vysychá, unikající vlhkost by ji velmi pravděpodobně poškodila, a vy byste si zadělali na pořádný malér. Jakmile se totiž v hydroizolaci vytvoří bublinky z odpařující se vlhkosti, nátěr má tendenci praskat. A oprava takového poškození je náročná a nákladná.

Před rohy dejte přednost oblým tvarům

Stejné pravidlo platí i pro hydroizolaci samotnou. Ještě předtím, než na ni nanesete podkladový beton pro obklady nebo rovnou zámkovou dlažbu, nechte ji důkladně proschnout. Ovoce za svou trpělivost pak budete sklízet dlouhá léta. Máme pro vás ale ještě jedno pravidlo, které zajistí hydroizolaci co nejdelší životnost – vyhýbejte se při aplikaci co nejvíce kolmým rohům. Těsnění má v těchto místech často tendenci praskat. Proto se místa, kde se například potkává svislá vrstva izolace s vodorovným podkladem, často řeší takzvaným fabionem neboli oblým přechodem. K jeho vytvoření vám postačí trocha šikovnosti a třeba plastová lahev.

Hotová hydroizolace
i (Zdroj: Depositphotos)
Správně aplikovaná hydroizolace ochrání váš dům před vodou na dlouhá léta (Zdroj: Depositphotos)

Při aplikaci se držte návodu

Jak se ale polymerová nebo asfaltová hydroizolace vlastně nanáší? Vzhledem k počtu materiálů a značek je v tomto případě nejlepší se co nejpřesněji řídit návodem u konkrétního výrobku, pro který jste se nakonec rozhodli. Pravděpodobně vám ale bude stačit štětec nebo váleček, kterým připravenou hydroizolaci na suchý a také čistý podklad nanesete. Aplikace nejčastěji probíhá ve dvou křížových vrstvách – první se nanáší zleva doprava, druhá odshora dolů. Do hran izolovaných ploch se navíc mezi vrstvami často zatlačují takzvané těsnící pásy, které zvyšují odolnost a účinnost nátěru v kritických místech.

Natírání zdi
i (Zdroj: Depositphotos)
Nejčastěji se hydroizolace využívá tam, kde je zdivo v častém kontaktu s vodou a vlhkostí. U základů domů, na terasách a balkonech (Zdroj: Depositphotos)

Poslední kontrola a může se pokračovat

Máte hotovo? Nyní je třeba dát hydroizolaci dostatek času, aby důkladně proschla. Jak dlouho počkat s dalšími pracemi vám znovu napoví návod u konkrétního výrobku. Až budete později na novou hydroizolaci vašeho rodinného domu aplikovat další materiály, nezapomeňte zkontrolovat, zda se dílo skutečně vydařilo. A také se naposledy pokochejte pohledem na vámi dobře odvedenou práci. S trochou štěstí totiž hydroizolaci vašeho domu dlouhá léta znovu neuvidíte.

Publikováno: 6.4.2021, Autor: Marek Hadrbolec, Profil autora: Marek Hadrbolec